Spolupracujeme

BannerBannerBannerBannerBannerBannerBannerBannerBannerBannerBannerBannerBannerBannerBannerBanner

Historie školy

Historie školy od roku 1948 do roku 2008

O výchovu odborníků v dělnických profesích se starali až do změny politického systému soukromí podnikatelé, po změně i státní podniky. V regionu Jihlava bylo několik strojírenských závodů, z nichž dominantní postavení měl PAL, později MOTORPAL. Předpokládalo se, že pro zvyšující se výrobu a s tím spojenou potřebu nových mladých kvalifikovaných pracovníků bude nutno mít podnikové učňovské zařízení, které se stane zřejmě jediným zdrojem doplňování pracovních sil.

Základy pro výchovu a odbornou výuku mladých kvalifikovaných pracovníků byly položeny při vzniku podniku PAL – spojené závody pomocného automobilního a leteckého průmyslu, závod Jihlava (podnikové ředitelství bylo v Českých Budějovicích). Odborná výuka učňů byla prováděna formou individuálního výcviku pod vedením nejlepších kádrových dělníků.

V roce 1948 vzniká středisko pracujícího dorostu (SPD).. Učni nastoupili 6. 9. 1948. Vedoucím SPD byl pan Jaroslav Šmejc. Dílny byly v Tovární ulici, na teorii chodili učni do školy v Žižkově ul. č. 20.

Učební doba byla v té době v zájmu rychlého doplňování kvalifikovaných pracovníků dvouletá, ale ti nejlepší byli vyučeni již za jeden a půl roku! Učni byli získáváni i pro podniky mimo bývalý kraj Jihlava (např. Kovolis Hedvikov, Jawa Para apod.). Byly zvyšovány počty učících se dívek. Od března 1951 do června 1953 zde byly učeny též Řekyně.

V roce 1950 byli přespolní i jihlavští učni a učnice přechodně ubytováni na Lesnově. Potom byli přestěhováni do Domova mládeže v Březinových sadech. Objekt byl za okupace výcvikovým střediskem Hitlerjugend pro Berlín. Po osvobození sloužil jako internát pro učňovskou mládež, později jako ubytovna pro policejní školu.

V roce 1952 dochází na základě usnesení vlády č. V-19/0 ke zřízení státních pracovních záloh při národním podniku Motorpal Jihlava. Středisku SPZ byly přiděleny další prostory pro odborný výcvik v Polenské ul. č. 2 a v ul. Bří. Čapků vznikla pobočka domova mládeže pro hochy. (V Polenské ul. č. 2 se nacházela za ČSR a Protektorátu Čechy a Morava firma Bohemia, Strickwarenfabrik s židovským majitelem a asi 150 zaměstnanci, továrna frézovacích strojů s národním správcem ing. Kroupou a asi 100 zaměstnanci a sklady národního podniku Modeta Jihlava).

V roce 1957 dochází ke zrušení SPZ a učňovská střediska a odborná učiliště jsou zřizována přímo v podnicích. Podniku Motorpal zůstal po této delimitaci objekt v Polenské ul. č. 2; Domov mládeže a Učňovská škola přechází pod správu školského odboru Krajského národního výboru.

Na základě rámcového statutu učňovských středisek, zřizovaných a spravovaných národními podniky, který byl vydán ministerstvem všeobecného strojírenství dne 27. října 1959 formou směrnic a pokynů pro národní podniky č. 70/59 byla vydána závazná organizační podniková norma pod názvem „Statut učňovského střediska národního podniku Motorpal Jihlava“. Pobočné závody se při výchově učňů v období rozvoje řídí dle zásad tohoto „Statutu“. Dle právního postavení je učňovské středisko zařízení zřizovaného a spravované podnikem. Učňovské středisko zastupuje ředitel podniku, nebo jím zmocněný vedoucí učňovského střediska. Název zněl: Učňovské středisko národního podniku Motorpal Jihlava v Jihlavě. Učňovské středisko poskytovalo učňům odborný výcvik, který byl stanoven učebními plány. Učni vychováváni v učňovském středisku byli vyučováni odborným a všeobecně vzdělávacím předmětům v učňovské škole. Ve středisku vychovával podnik učně převážně pro vlastní potřebu, ale po dohodě s jinými podniky a v případě volné kapacity i pro jiné podniky za finanční úhradu.

Odborný výcvik byl veden mistry odborného výcviku. Mistr prováděl střídavě odborný výcvik u učňů prvého a druhého ročníku. Žáci třetích ročníků byli na provozních pracovištích podniků. Forma výcviku byla skupinová v učňovských dílnách a individuální na pracovištích závodů. Počet učňů na jednoho mistra u strojních a obtížných ručních povolání bylo 12-15 učňů, u ostatních povolání 12-18 učňů. Počet učňů na mistra u třetího ročníku na provozním pracovišti byl zpravidla 40 učňů. Ve škole byla horní hranice počtu žáků ve třídě stanovena na 40 žáků.

V učňovském středisku se prováděla výuka na cvičných pracích a na drobných zakázkách. V pozdějších letech vedení podniku přidělilo samostatný výrobní program, a to výrobu zkoušecích stanic montážního nářadí pro seřizování vstřikovacích čerpadel. Odborná výuka se uskutečňovala na produktivní práci. Učební obory soustružník, nástrojař, zámečník se rozšířily o frézaře a brusiče. Stav pracovníků byl rozšířen o kvalifikované dělníky k zajištění těch prací, na nichž učni pracovat nemohli. Od 1. 7. 1980 byla výroba montáž zkušebních stanic převedena do hlavní výroby.

Od září 1980 došlo k další zásadní změně v organizaci výuky a výchovy učňů pro dělnická povolání. Vznikala střední odborná učiliště, která zajišťovala komplexní výuku žáků. SOU zajišťovala výuku odborného výcviku, teoretickou část odborných i všeobecně vzdělávacích předmětů a ubytování žáků. Od 1. 9. 1980 nesla naše škola název Střední odborné učiliště strojírenské, Polenská 2, Jihlava. Vyučovaly se zde výše uvedené obory, ale také nově obor pro náročná dělnická povolání, a to čtyřletý mechanik seřizovač, který byl ukončen maturitní zkouškou.

Pro stálý nedostatek pracovníků ve strojírenských profesích byly také zavedeny dvouletý učební obor – varianta B i dvouletý obor – varianta A, první zaměřený na méně náročné ruční nebo strojní práce. Sem byli přijímáni žáci s neukončeným základním vzděláním, do varianty A žáci s ukončeným základním vzděláním. V určitém období byla u tříletých oborů prodloužena učební doba na 3 roky a 4 měsíce, ty byly věnovány praktickému výcviku v podnicích. Závěrečné zkoušky se tedy konaly v prosinci.V SOUs byli v 80. letech minulého století několik let vyučováni i vietnamští učni. Z praxe pak vznikl požadavek na doplnění vzdělání vyučených pracovníků, a proto bylo na SOU od šk. r. 1983/84 zavedeno nástavbové studium při zaměstnání pro vyučené pracovníky, které končilo maturitní zkouškou. V současném období toto studium pokračuje jako dvouleté denní nebo tříleté dálkové.

Proto, aby v r. 1980 mohlo SOU strojírenské zahájit činnost, musel podnik Motorpal vytvořit potřebné podmínky jak pro teoretické a praktické vyučování, tak i pro ubytování učňů. Pro teoretické vyučování byl upraveny dřívější ubytovny Na Dolech 13, 15 ,17. Toto však nestačilo a byly pronajímány tři učebny v Domě kultury, Tolstého 2. V r. 1981-82 byly upraveny další 3 učebny v budově Na Dolech 17. Ubytování učňů včetně vietnamských bylo zajištěno v části ubytovny n. p. Motorpal Jihlava, a to na sídlišti Březinova (dříve A. Zápotockého 90, 91, 92). Praktická výuka probíhala na Polenské 2 a částečně ve Strojírenské 9 (budova 6). V projektech byl výstavba nového učiliště Na Dolech. Zde měla být soustředěna v první etapě teoretická výuka a ubytování a ve druhé etapě praktické vyučování. Výstavba se však nerealizovala,a tak bylo adaptováno jedno patro pro teoretické vyučování v budově 6 v hlavním závodě. Pro různé výhrady byly tyto prostory po několika letech opuštěny. OV byl zcela přesunut na Polenskou a teoretické vyučování bylo celé vráceno do učeben Na Dolech.

V roce 1991 byla učiliště odloučena od podniků jako samostatné subjekty.

1. 9. 1994 bylo k SOUs, Polenská 2 delimitováno SPV Třešť, do té doby samostatná organizace vyučující stavební obory. Od r.1. 1. 2000 se SPV stalo součástí SOU, OU a U v Třešti. V r. 1995 byl zrušen DM na Březinkách.

V r. 1996 bylo navrženo adaptování objektu na ul. Polenská pro teoretické vyučování. První podlaží bylo přebudováno na školu. Zde byla dříve zámečnická dílna, kanceláře, výdejna apod. V r. 1997 byla adaptace provedena a od 1. 9. 1997 již teoretické vyučování probíhalo na Polenské ul. Budovy Na Dolech 13. 15. 17 byly vyklizeny a v současné době již neexistují. Výstavba školy na Polenské pokračovala. Za velmi ztížených finančních podmínek se upravilo přízemí budovy pro další učebny a jídelnu pro žáky a zaměstnance SOU.

Od 1. 1. 1998 došlo v rámci optimalizace škol k další významné organizační změně - ke sloučení dvou jihlavských strojírenských SOU, a to Polenská 2 a Tovární 6 . Obě SOU zanikla a vznikl nový právní subjekt, který do 30. 6. 1998 sídlil na dvou výše uvedených místech, ale od 1. 9. 1998 už pouze na Polenské 2 pod názvem Střední odborné učiliště strojírenské a Učiliště, Polenská 2. Sloučením byly převzaty ze SOUs Tovární 6 obory mechanik číslicově řízených strojů, mechanik se zaměřením na programování a tříletý mechanik elektrotechnických zařízení. Ředitelem nového subjektu se stal Ing. Paul.

Posledních deset let šedesátileté historie naší školy je plné změn v oblasti personální, v oblasti technického i ostatního vybavení školy i praktického vyučování. Roste zájem o námi vyučované obory. Nejprve ale ještě připomeňme dvě významná data: 1. 4. 2001 přešla škola pod KÚ kraje Vysočina . O dva roky později (1. 7. 2003) bylo ke škole přičleněno SPV Tovární 4. Následně byl proveden řízený zánik SPV včetně vypořádání zaměstnanců a úhrady zděděné ztráty. 25. 4. 2005 byl na příkaz zřizovatele objekt darem převeden do vlastnictví města.( dnes zde roste Citypark).

Dvakrát během posledních 10 let došlo ke změně názvu školy. Po zavedení nového „průmyslovkového“ oboru Mechatronika, nesla škola název Střední odborná škola technická, Střední odborné učiliště a Učiliště, Polenská 2, Jihlava, od 1. 9. 2007 se jmenuje Střední škola technická Jihlava. Od tohoto data se zde začal vyučovat nový čtyřletý obor s maturitou Mechanik-elektronik a večerní forma nástavbového studia byla změněna na formu dálkovou.

Velkými změnami prošly učebny teoretické výuky a částečně i prostory pro OV. Téměř všechny třídy byly vybaveny novým nábytkem, v řadě z nich instalovány dataprojektory. Vznikly učebny el. měření, pneumatiky, programovatelných automatů,...V prostorách OV se objevily nové výukové i produktivní NC stroje, přibyly i dva na výcvik technologie obrábění plastů. V samotné hale pak byly vybudovány dvě učebny pro OV vybavené moderně a efektivně počítačovou technikou včetně potřebného softwaru.

Významnou kapitolou v rozvoji školy pak byla smlouva o spolupráci s firmou Bosch Diesel, s.r.o.(od 1. 9. 2003). Ta ve svých prostorách na Pávově vybudovala vzdělávací středisko na špičkové úrovni a na naši žáci sem docházejí v rámci praktického vyučování, ve kterém v současné době najíždí na projektovou formu výuky, ale také na některé odborné předměty. Ve středisku pracují naši učitelé OV.

Věříme, že tato oboustranně výhodná spolupráce, bude trvat i nadále a bude jedním z důležitých aspektů v náboru žáků do námi vyučovaných oborů.